„Minulou sobotu zveřejnil Washington Post odhalení utajovaných amerických zpravodajských dokumentů, které ukazují, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, konající za zády Bidenova Bílého domu, tvrdě tlačil na začátku tohoto roku na rozšířenou sérii raketových útoků dovnitř Ruska. Dokumenty byly součástí velkého archivu utajovaných materiálů zveřejněných online, a to mužem z letectva, který je nyní ve vazbě. Vysoký úředník Bidenovy administrativy, který byl redakcí Postu požádán o komentář k nově odhaleným zpravodajským informacím, řekl, že Zelenskij nikdy neporušil svůj slib nikdy nepoužít americké zbraně k úderu uvnitř Ruska. Z pohledu Bílého domu nemůže Zelenskyj udělat nic špatného“, napsal Seymour Hersh ve svém nejnovějším článku zveřejněném na Substacku.

„Zelenského přání přenést válku do Ruska nemusí být jasné prezidentovi ani vysokým zahraničním spolupracovníkům v Bílém domě, ale je to dokonale jasné těm z americké zpravodajské komunity, pro které je obtížné dostat své zpravodajské informace a své hodnocení ke slyšení v Oválné pracovně.

Mezitím masakr ve městě Bachmut pokračuje. Podobá se idiocií, ne–li počtem mrtvých, masakru ve Verdunu a na Sommě během 1. světové války. Muži, kteří mají na starosti dnešní válku – v Moskvě, Kyjevě a Washingtonu – neprojevili žádný zájem ani o dočasná jednání o příměří, která by mohla sloužit jako předehra k něčemu trvalému. Nyní se mluví pouze o možnostech pozdní jarní nebo letní ofenzívy obou stran.

Ale něco jiného se „vaří“ na popud vládních představitelů na různých úrovních v Polsku, Maďarsku, Litvě, Estonsku, bývalém Československu a Lotyšsku, jak někteří v americké zpravodajské komunitě vědí a tajně hlásili. Všechny tyto země jsou spojenci Ukrajiny a prohlásili se za nepřátele Vladimira Putina“, napsal držitel nejprestižnější novinářské Pulitzerovy ceny. Vypsat samostatně Českou republiku a Slovensko, když v ní úřadují podobné koloniální správy, mu asi přijde zbytečné a pro americké čtenáře, kteří nejsou znalci středoevropského zeměpisu, irelevantní. Pro Američany je Fialová „vláda“ stejně jako její slovenská obdoba jen jednou z desítek vazalských vlád.

Podle dokumentů, o nichž referuje Hersh „je tato skupina vedena Polskem, jehož vedení se už ruské armády nebojí, protože její vystoupení na Ukrajině zanechalo záři úspěchu u Stalingradu za druhé světové války v troskách. Tiše na Zelenského naléhají, aby našel způsob, jak ukončit válku – dokonce i tím, že v případě potřeby rezignuje – aby umožnil zahájení procesu obnovy svého národa. Zelenskyj podle odposlechů a dalších údajů známých uvnitř Ústřední zpravodajské služby (CIA) nezmění postoj, ale začíná ztrácet soukromou podporu svých sousedů.

Jednou z hnacích sil pro evropské rozhovory se Zelenským je více než pět milionů Ukrajinců prchajících před válkou, kteří překročili hranice země a zaregistrovali se u jejích sousedů na základě dohody EU o dočasné ochraně, která zahrnuje práva na pobyt, přístup k trh práce, bydlení, sociální pomoc a lékařskou péči. Hodnocení zveřejněné Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky uvádí, že odhad nezahrnuje zhruba 3 miliony ukrajinských uprchlíků, kteří uprchli z válečné zóny bez víz do některého z 27 evropských států, které mezi sebou zrušily hraniční kontroly v rámci Schengenské dohody. Ukrajina, i když není v EU, nyní využívá všech výhod Schengenského paktu. Několik národů, vyčerpaných 15měsíční válkou, znovu zavedlo některé formy kontroly hranic, ale regionální uprchlická krize nebude vyřešena, dokud nebude uzavřena formální mírová dohoda.

UNHRC uvádí, že bezplatné cestování z Ukrajiny do pobaltských států a států EU v západní Evropě „zvlášť ztěžuje přesné určení, kolik Ukrajinců dorazilo do EU za posledních několik měsíců a kde se nyní nacházejí“. Zpráva říká, že „velkou většinu“ ukrajinských uprchlíků tvoří ženy a děti a jedna třetina z nich je mladší osmnácti let. Sedmdesát tři procent uprchlíků v produktivním věku tvoří ženy, z nichž mnohé mají děti.

Únorová analýza evropské uprchlické otázky provedená Radou pro zahraniční vztahy zjistila, že během prvního roku války byly do zemí sousedících s Ukrajinou nality „desítky miliard dolarů“ humanitární pomoci. „Vzhledem k tomu, že konflikt vstupuje do druhého roku a konec je v nedohlednu,“ uvádí zpráva, „experti se obávají, že hostitelské země jsou čím dál unavenější.“

Před týdny jsem se dozvěděl, že americká zpravodajská komunita si byla vědoma toho, že někteří představitelé v západní Evropě a pobaltských státech chtějí, aby válka mezi Ukrajinou a Ruskem skončila. Tito politici došli k závěru, že je čas, aby Zelenskyj „nechal přesvědčit“ a hledal řešení. Zkušený americký úředník mi řekl, že někteří z vedení v Maďarsku a Polsku byli mezi těmi, kdo spolupracovali na zapojení Ukrajiny do vážných rozhovorů s Moskvou. “Maďarsko je v tomto velký hráč, stejně jako Polsko a Německo, a pracují na tom, aby Zelenskyj přišel,” řekl americký představitel. Evropští lídři dali jasně najevo, že „Zelenskyj si může ponechat, co má“ – vilu v Itálii a úroky na offshore bankovních účtech – pokud vypracuje mírovou dohodu. I když bude muset být vyplacen, bude to přijatelná cena za dosažení dohody.

Zelenskyj zatím takové rady odmítá a ignoruje velkorysé sumy peněz, které by mu usnadnily jeho ústup na nemovitosti, které vlastní v Itálii, řekl mi můj zdroj. V Bidenově administrativě ale neexistuje žádná podpora pro jakékoli urovnání, které by zahrnovalo Zelenského odchod, a vedení ve Francii a Anglii je Bidenovi „příliš zavázáno“, než aby o takovém scénáři uvažovalo. Existuje realita, kterou některé prvky v americké zpravodajské komunitě nemohou ignorovat, řekl mi americký představitel, i když to ignoruje Bílý dům: „Ukrajině docházejí peníze a je známo, že příští čtyři měsíce jsou kritické. A Východoevropané mluví o dohodě.“ Otázkou pro ně je, řekl mi úředník, „jak přimět Spojené státy, aby přestaly podporovat Zelenského“. Podpora Bílého domu přesahuje potřeby války: „Platíme všechno z penzijních fondů – 401 tisíc – Ukrajině.”

A Zelenskyj chce stále víc, řekl představitel. „Zelenskyj nám říká, že pokud chcete vyhrát válku, musíte mi dát víc peněz a víc věcí. Říká nám: ‚Musím vyplatit generály.‘ Říká nám“ – pokud bude nucen odejít z úřadu – „půjde až k nejvyšší nabídce. Raději by odešel do Itálie, než aby zůstal a možná se nechal zabít svými vlastními lidmi.”

„Všechny tyto rozhovory jsou ve zprávách tajných služeb a nyní se šíří uvnitř americké zpravodajské komunity, ale jako obvykle,“ řekl americký představitel, „není zpravodajské komunitě jasné, co prezident a jeho zahraniční politici v Bílém domě vědí o realitě“ evropské diskuse a o nalezení způsobu, jak ukončit válku. „Stále trénujeme Ukrajince, jak létat s našimi F–16, které Rusko sestřelí, jakmile se dostanou do válečné zóny. Mainstreamový tisk je věnován Bidenovi a válce a Biden stále mluví o Velkém Satanovi v Moskvě, zatímco ruské ekonomice se daří skvěle. Putin může zůstat tam, kde je“ – u moci – „přes to, že nedokázal vymazat Ukrajinu jako nezávislý stát z mapy. A to si myslel, že vyhraje válku jen s jednou výsadkovou divizí“ – což je sardonický odkaz na neúspěšné ruské úsilí v prvních dnech války, kdy se chtěli zmocnit důležitého letiště seskokem na padácích.

„Problém Evropy,“ řekl mi úředník, pokud jde o rychlé urovnání války, „je v tom, že Bílý dům chce, aby Zelenskyj přežil, zatímco jsou jiní“ – v Rusku a v některých evropských metropolích – „kteří říkají, že Zelenskyj má jít, ať se bude dít cokoliv“.

Není jasné, zda se toto stanovisko dostane do Oválné pracovny. Bylo mi řečeno, že některé z kvalitnějších zpravodajských informací o válce se k prezidentovi nedostanou, a to bez zavinění těch, kteří připravují často opačné posudky. Biden se prý spoléhá na briefingy a další materiály, které připravila Avril Hainesová, ředitelka National Intelligence, od samého nástupu Bidenovy administrativy. Většinu své kariéry strávila prací pro ministra zahraničí Anthonyho Blinkena, jehož vazby na Bidena a dohody s ním o záležitostech týkajících se Ruska a Číny sahají desítky let do minulosti.

Bylo mi řečeno, že jedinou záchranou pro některé v komunitě by byl ředitel CIA William Burns. Burns byl velvyslancem v Rusku a náměstkem ministra zahraničí a je považován za někoho, „kdo se objevil“ v opozici vůči některým ze zahraničněpolitických pošetilostí Bílého domu. “Nechce být krysou na potápějící se lodi,” řekl mi úředník.

Na druhou stranu mi bylo také řečeno, že těm v CIA, kteří připravují President’s Daily Brief, není jasné, zda vůbec je Joe Biden pravidelným čtenářem jejich zpravodajského souhrnu. Dokument má obvykle tři stránky. Před desítkami let mi bylo řečeno – někým, kdo mě tehdy prosil, abych o tom nepsal – že Ronald Reagan četl denní „svodku“ jen zřídka, dokud ji Colin Powell, tehdy v Bílém domě, nezačal načítat na videorekordér. Páska pak byla přehrána prezidentovi. Není jasné, kdo, pokud vůbec někdo, by mohl převzít iniciativu jako Bidenův Colin Powell.“, popisuje závěrem Hersh jeden z mechanismů vnitřního fungování US prezidentské správy.